Druhý Oheň na louce u Deštné u Dubé. V bodování družin zvítězili Ptakopysci, v jednotlivcích se nejlépe umístili 1. Slinivka, 2. Klárka, 3. Žofka. Nejlepší výkon v tradičním závodě Nibowaka podal Blatník.
Trasa letošního nočního pochodu nás zavedla do okolí Sloupu v Čechách, kde jsme kromě pátečního nočního putování také prolezli spoustu jeskyní a vyhlídek.
S jarem nastal čas oprášit tábornické dovednosti. Za tímto účelem jsme vyrazili na táborovou základnu Morgana u Ledče nad Sázavou. Hlavní cíl sobotního výletu byla záchranná stanice živočichů Pavlov.
Na posázavské stezce z Kammeného přívozu do Pikovic jsme si zopakovali vybrané disciplíny zimních olympijských her včetně cílové rovinky na vlak, který jsme nakonec s přehledem stihli.
Po loňském Kořenově jsme se letos vrátili do již vyzkoušené chaty U Advokátů v Josefově Dole.
V sobotu jsme se po příjezdu šli projít k vyhlídce Čertovy kameny. Neděli a pondělí jsme strávili na sjezdovkách na Tanvaldském Špičáku. Převážně zataženo a připadlo i trochu nového sněhu. V úterý jsme se popovezli do Bedřichova a vyrazili na běžky směrem na Novou louku a dál - mladší si udělali kolečko, starší se vrátili přes Knajpu do Josefova Dolu. Večer jsme vyráběli papírové sovičky. Ve středu opět na sjezdovkách, večerní hra s tématem do života - byrokratické kolečko. Čtvrtek byl ve znamení běžek, mladší absolvovali trasu přes Královku a Slovanku, starší přes Hřebínek a kolem nádrže Josefův Důl zpět. Večer soutěž družstev v tábornických znalostech. Pátek byl poslední den na sjezdovkách, počasí ideální, ale taky mraky lidí.
Na tradiční mezioddílové hře nás čekalo dobývání severního pólu ve stopách Čecha Karla Němce v režii oddílu Makaroni. Všechny zúčastněné výpravy dorazily v pořádku až na pól, úspěšné překonání přkážek a báseň proti trudomyslnosti nám vynesly cenné 5. místo.
Oddílová oslava Vánoc proběhla na dohled hradu Bezděz a po dlouhé době i s nějakým sněhem. Mezidružinová soutěž dopadla nerozhodně - Netopýři bodovali v délce řetězu a vzhledu cukroví, Ptakopysci v chuti cukroví a vzhledu ozdob.
Praha se záhadným způsobem propojila s krétským labyrintem a tak nám nezbylo než najít cestu ven (východ se skrýval u jednookého válečníka na koni) a nenechat se přitom chytit Minotaurem.
Pátrání po ztracené Atalantě - alchymistickém tajemství magistra Kelleyho společně s turistickým oddílem Bobříci nás zavedlo přes Malou Stranu a Vinohrady až na magický vrch v Kolodějích.
Podruhé na chalupě u Lukáše nedaleko Jablonce nad Nisou. Tentokrát jsme pomáhali samotnému duchovi Jizerských hor Muhuovi. Soudě podle počasí těžko říct, zda byl spokojen - ve čtvrtek nás obdařil slejvákem a v neděli vichřicí, ale to tím jsme si nenechali zkazit náladu.
Po návratu z výletu nás nový král Karel nešetřil a hned se začalo se stavbou Nového města a Karlovy Univerzity, kde jsme rovnou absolvovali i studijní odpoledne. Hned další den jsme byli vysláni na Karlštejn a poté bylo třeba Karlovi pomoci získat srdce a ruku druhé manželky Anny. To se podařilo, situaci ale zkomplikoval Karlův sok Ludvík jejím únosem. Po náročném putování se Annu podařilo osvobodit, takže mohla proběhnout svatba a samozřejmě následné oslavy. A pak už jen zabalit a hurá s rodiči domů.
Třídenní výlet proběhl po družinách: Netopýři vyrazili do Chotěboře a pak skalnatým údolím Doubravy do Sobíňova, kde na místní pouti shlédli (a zapojili se) do ukázky katovského náčiní. Nejstarší Žížaly zamířily do Přibyslavi.
Na novém tábořišti pod hradem Ronovec, resp. Pražským hradem, nás uvítal Jan Lucemburský a vyzval nás ke stavbě města. S výsledkem stavby byl spokojen a každému se dostalo náležité odměny. Jan nám s důvěrou svěřil obranu města a vydal se do bitvy u Kresčaku, odkud se však bohužel nevrátil a tak nastal den truchlení a hladu. Ten ukončil až příjezd Karla, který se s naší pomocí stal novým českým králem k velké nelibosti Ludvíka Bavora, který - jak se ukázalo později - ještě neřekl poslední slovo.
Komentáře
přidat komentář